Zář 23, 2016 - Uncategorized    3 Comments

Rákosníčkovo hřiště

Dobrý den pane starosto,

obracíme se na Vás s žádostí o pomoc, zjednání opravy – nápravy…

Na rákosníčkovo hřiště jsme si už jakž-takž zvykli. Když pomineme zvýšený ruch, vajgly a papírky, které v rámci úklidu kolem naší bytovky uklidíme, pořád zůstává problém, který strávit nejde.

Spousta uživatelů (dětiček) chodí vykonávat svoje různé potřeby na trávníček za naši bytovku, kde si hrají naše děti z našeho domu. Některé maminky sice po svém potomkovi nadělení zvednou, ale hodí ho ke keři. Když to udělá jedno dítko – o nic nejde. Ale představte si ten provoz a to, jak je to u nás všude označkované. A vypusťte tam pak svoje děti, které by nejraději běhaly bosky. Pak v keřích hledají šneky a místo toho najdou jiné poklady.

Je to pro nás nepříjemné.

Co s tím budeme dělat?

 

3 Komentářů

  • Přestože nemám rád anonymy, v tomto případu jsem udělal výjimku. Už jen proto, že na konci nestálo obligátní: „Co s tím BUDETE dělat?“, ale „Co s tím BUDEME dělat!“
    Je jasné, že každé zařízení sloužící veřejnosti s sebou přináší větší nebo menší problémy. O pořádku bylo v příspěvku hovořeno, sám vím, protože si hřiště sem tam objedu, že se s nepořádkem, přestože jsou nedaleko koše, setkávám. Za úklid, který provádíte, i když nemusíte, děkuji.
    Ale pořád tu není odpověď na otázku, co s tím budeme dělat? Je několik možností.
    1. U každého hřiště vybudovat toalety. Luxus, drahý provoz.
    2. Objednat budku chemického WC. Míň luxusu, méně vynaložených peněz. Bohužel, někdo má k TOI-TOIkám negativní vztah, takže by asi ani toto zařízení společenskou kulturu u hřiště moc nepozvedlo.
    3. U hřiště dát sloupek s igelitovými sáčky a lopatkou, popřípadě pískem. Když (ne)mohou lidi uklízet po svých psech, proč by nemohli zcela analogicky poklízet i po svých ratolestech? Náklady nízké, celkově takové trochu animalistické.
    4. Vyzvat rodiče hrajících si dětí, aby děti nejen kontrolovali, ale aby dbali i na jejich fyziologické potřeby a zavčas dítě odvezli na místo ke konání potřeby určené, či aby byli vyzbrojeni přímo na místě vlastními prostředky biologické ochrany, které po použití neskončí v keři, ale v odpadkovém koši. Já taky s sebou na procházku se psem nosím igelitové sáčky, které po použití končí v koši.
    Poslední varianta je nejjednodušší a nejrychlejší. Proto vyzývám všechny rodiče, aby dbali na čistotu v okolí nejen Rákosníčkova hřiště. Vím, že někdy je problém u malých dětí vše stihnout včas. Nemyslete ale jen na své děti, ale i na ty šneky. Někteří totiž mohou být i kaviároví.
    Pokud má výzva nezabere, přistoupíme k variantě číslo 3. Uvidíme.

    • Dobrý den pane starosto,
      popravdě řečeno, varianta 3 je v celku dobrý nápad, např. u Muchomůrky tento sloupek je a když dcera potřebovala vykonat potřebu, sáček jsme použili a bylo to fajn, nemuset hledat po kapsách, jak to uklidit. Ale nejsem si jistá, jestli to rodiče dětí pochopí, jelikož ani majitelé psů nechápou, že mají uklízet po svých psech. Každý den, když jdu s dětmi na procházku, trnu, kde mi stoupnou do psího „výkalu“ a to nejen v trávě a na chodníku, ale dokonce i na dětském hřišti u kuželny.

      • Dobrý den i Vám, děkuji za zapojení do diskuze. Víte, tu třetí variantu jsem myslel zas ne až moc vážně, spíš jako apel na rodiče, aby se nad svým počínáním zamysleli. Když je malé dítě mimino, tak s miminem vozí i pleny. To je problém, když jdu s větším dítětem někam dál, třeba právě na dětské hřiště, vzít s sebou plastový sáček a vše, včetně papíru, do něho pak vložit? Jak jednoduché!

Vložit komentář: